Kdy má smysl vyhledat terapii, i když nejste v krizi

Možná už vás někdy napadlo, že by vám rozhovor s terapeutem mohl pomoci. Hned nato se ale ozvala jiná myšlenka: „Není můj problém moc malý? Neměl/a bych to zvládnout sám/sama? Nezabírám místo někomu, kdo je na tom hůř?“

Takové pochybnosti jsou běžné. Mnoho lidí si terapii představuje jako poslední záchranu pro chvíli, kdy se život úplně rozsype. Terapie ale nemusí začínat až v krizi. Může být také místem, kde se zastavíte dřív, než se obtíže dál nahromadí, nebo kde začnete hledat změnu v něčem, co sice zvládáte, ale stojí vás to příliš mnoho sil.

Nemusíte mít diagnózu ani „dost velký“ problém

Pro vstup do terapie není potřeba mít lékařskou diagnózu. Nemusíte ani přesně vědět, co se s vámi děje. Někdy člověk přichází s jasným tématem, například s úzkostí, rozchodem nebo potížemi ve vztazích. Jindy má jen neurčitý pocit, že něco dlouhodobě není v pořádku.

Může se vám například dařit v práci a zároveň doma cítit prázdno. Můžete zvládat všechny povinnosti, ale být pořád unavení. Můžete mít kolem sebe blízké lidi, a přesto se cítit sami. Nebo se vám stále vrací podobný konflikt a vy už nechcete znovu reagovat stejným způsobem.

Výzkum psychologické pomoci ukazuje, že může být užitečná i pro lidi, jejichž obtíže ještě nedosahují úrovně plně rozvinuté poruchy. Neznamená to, že každý nepříjemný pocit vyžaduje terapii. Znamená to spíš, že nemusíte čekat na razítko, diagnózu ani úplné vyčerpání, abyste si dovolili hledat podporu.

S čím lze přijít, i když nejde o krizi

Dobrým důvodem pro terapii může být cokoli, co je pro vás důležité a s čím si přejete něco udělat. Třeba když:

• se vám v životě nebo ve vztazích opakují situace, kterým nerozumíte;
• o sobě často pochybujete a jste na sebe přísnější, než byste chtěli;
• dlouho fungujete pod tlakem a odpočinek už nepřináší skutečnou úlevu;
• obtížně říkáte, co potřebujete, nebo se bojíte odmítnutí;
• před důležitými rozhodnutími stojíte na místě a stále se vracíte ke stejným úvahám;
• chcete lépe rozumět své identitě, vztahům nebo životnímu směřování;
• navenek všechno zvládáte, ale uvnitř vám dobře není.

Žádný z těchto bodů sám o sobě neurčuje, zda terapii „potřebujete“. O tom můžete rozhodnout vy. Podstatnější otázka může znít: bylo by pro mě užitečné mít bezpečný prostor, ve kterém se tomuto tématu budu chvíli věnovat jinak než dosud?

Na první setkání nemusíte přijít s hotovým zadáním

Někdy lidé návštěvu odkládají, protože nevědí, co by měli terapeutovi říct. Mají pocit, že musí svůj příběh nejprve srovnat, najít hlavní příčinu a jasně formulovat cíl. To ale není podmínka.

První rozhovor může začít docela obyčejně: „Poslední dobou se necítím dobře a nevím přesně proč.“ Nebo: „Pořád se mi děje něco podobného a chtěl/a bych tomu rozumět.“ I z takového začátku lze společně hledat, co by pro vás mělo být jinak a podle čeho byste poznali, že vám terapie pomáhá.

Terapeut by vám neměl přidělit cíl bez vás. Může se ptát, nabízet pohled z jiné strany a pomáhat pojmenovat souvislosti. Vy ale zůstáváte člověkem, který nejlépe zná svůj život a rozhoduje, čemu se chcete věnovat.

Jak poznat, že nastal vhodný čas

Neexistuje jeden správný okamžik. Někdy však pomůže položit si několik jednoduchých otázek:

• Jak dlouho už mě toto téma provází?
• Kolik času a energie mi bere?
• Omezuje mě ve vztazích, práci, odpočinku nebo v tom, co je pro mě důležité?
• Co jsem už zkusil/a a s jakým výsledkem?
• Kdyby se nic nezměnilo ani za půl roku, jak by mi v tom bylo?
• Co by se mohlo stát lepšího, kdybych si o podporu řekl/a už teď?

Nemusíte na všechny odpovědět. Možná vám stačí všimnout si, která z nich se vás dotkla nejvíc.

První setkání není závazek na dlouhé měsíce

Úvodní setkání může sloužit k tomu, abyste poznali terapeuta a jeho způsob práce. Můžete si všímat, zda se cítíte respektovaní, zda můžete mluvit bez obavy z hodnocení a zda společný rozhovor míří k tomu, co potřebujete.

Důvěra se nemusí vytvořit během padesáti minut. Je však v pořádku říct, když vám něco nesedí, položit otázku nebo hledat jiného člověka. Kvalita spolupráce s terapeutem podle výzkumů souvisí s výsledkem terapie.

Kdy na běžný termín terapie nečekat

Běžná psychoterapeutická praxe nenahrazuje akutní krizovou pomoc. Pokud jste v bezprostředním ohrožení života nebo zdraví, máte silné nutkání ublížit sobě či někomu jinému nebo se váš stav rychle zhoršuje, volejte 155 nebo 112. Obrátit se můžete také na Linku první psychické pomoci 116 123, která je pro dospělé zdarma a funguje nonstop.

Nemusíte čekat, až bude hůř

Terapie není soutěž o to, kdo má těžší život. Je to jedna z možností, jak se věnovat tomu, co vás zatěžuje nebo co chcete ve svém životě změnit. Někdy člověk přichází v krizi. Jindy přichází právě proto, aby nemusel čekat, až se do ní dostane.

Pokud si nejste jistí, zda je vaše téma pro terapii vhodné, můžete mi poslat krátkou zprávu. Společně se domluvíme, zda by pro vás úvodní setkání mohlo být užitečné.